Zbavil jsem se svého starého vozu Octavia, r.v. 1997, najeto 150 tis. km, a koupil jsem si nový. Reklama říká: změna je život, a tak je to tentokrát Renault. To by nebylo až tak důležité. Ale nekup to, když ti stát na jeho nákup přidá pěkných 30 tis. Kč! Ten nový vůz je opravdu pěkný a já jsem navíc ještě výrazně ušetřil. Jsem spokojený.
Tak to je to, co je vidět. Vrátíme se ale k Bastiatovi a uposlechneme jeho doporučení. Přizveme si do našeho příběhu všechny jeho účastníky a podíváme se na to, co to komu přineslo, co na první pohled vidět není.
Já jsem ve skutečnosti měl ty peníze našetřeny na opravu chalupy. Už si to, chudinka, zasluhovala. Ale koupil jsem auto, takže rekonstrukce se nekoná. Pravda, mám pěkný nový vůz, ale ta oktávka mohla ještě sloužit a dalších 150 tis. km ještě najezdit. Takže jsem vlastně nic moc nezískal, spíše jsem přišel o užitek z opravené chalupy. Tedy pro mě nakonec MÍNUS.
Moje našetřená částka odtekla penězovodem volného pohybu peněz do francouzské automobilky Renault. Státní příspěvek taky. Francouzský dělník si oddychl a zapálil si gitannes. Pro něj tedy jednoznačně PLUS.
Místní stavební firmu, se kterou jsem byl na rekonstrukci chalupy předběžně domluvený, jsem musel odříct. Nebyli rádi. Ta zakázka pro ně měla poměrně dost velký význam. Museli propustit tři zedníky, kteří by se jinak celé léto otáčeli na mé chalupě. Nezaměstnanost tak dále stoupá. No, co se dá dělat. Krize je holt krize. MÍNUS.
Výrobci a dodavatelé stavebního materiálu na opravu chalupy taky přišli o zakázku. Jejich odbyt se kvůli mému nákupu auta a nerealizaci rekonstrukce dále snižuje. No, co se dá dělat. Krize je holt krize. MÍNUS.
Nejvíc nadává můj soused. Musel z kapsy vytáhnout těch 30 tis. Kč, aby se prostřednictvím daňového toku mohly přemístit do mého nového auta. Chtěl si za ně koupit nový nábytek nebo něco jiného, teď nemá nic. Jednoznačně MÍNUS.
Truhlář, který vyrábí nábytek či jiné zboží, na které měl soused zálusk, si opět povzdychl. Odbyt, který mohl být realizován, se nekoná. Tržby klesají. Krize je holt krize. MÍNUS.
Podívejme se teď na ty plusy a mínusy. To, že převažují mínusy, to není překvapivé. Byla totiž zničena hodnota vozu, který mohl ještě sloužit. Ta hodnota tady teď samozřejmě chybí. Povšimněme si dále, že jediný plus zůstal ve Francii, všechny mínusy doma.
Je to tedy celé nějaké podivné. Nějaký účel to přeci mít musí, když se o tom za masivní podpory médií tak hlasitě mluví. Někdo na tom nakonec přeci jenom vydělat musí, jinak by to celé nemělo smysl. Kdo to je? Abychom si na tuto otázku odpověděli, musíme se podívat ještě hlouběji pod povrch. Nalezneme tam dalšího účastníka našeho příběhu, kterého jsme zatím nezmínili – totiž toho, kdo šrotovné navrhl a prosadil. Já mám krásný nový vůz, to je vidět na první pohled. A to přináší politické body. Kdo by se zabýval tím, co není vidět? Pro onoho navrhovatele tedy jednoznačně PLUS! Opravdu jsme tak hloupí, abychom mu to spolkli i s navijákem?
