Představte si dokonalé protikorupční prostředí. Ne, představte si na okamžik víc: poctivého neúplatného politika či úředníka, který s veřejnými penězi hospodaří zodpovědně s tím nejlepším vědomím a svědomím. Tvrdím, že i takový úředník se stane prostředníkem korupce. Možná dokonce nevědomky, ale stane.
Příklad 1 – Boj o záměr
Postavíme koupaliště nebo dětské hřiště? Argumentů pro ten či onen návrh je spousta. Koupaliště možná využije více lidí. Ale vždyť na druhé straně chudáci maminky opravdu nemají kam jít s těmi svými ratolestmi. Situace se vyhrocuje. Lidé píší petice pro koupaliště. Maminky se shromáždily před úřadem, děti pláčí. Čemu dát přednost.
Náš poctivý politik/úředník si za každých okolností dozajista obhájí ty či ony důvody pro ten či onen záměr. Otázkou ovšem je, zda úředníkův kamarád staví koupaliště nebo dětská hřiště. Otázkou je, zda úředníkova dcera zrovna nechodí s kočárkem. Jeho rozhodování určitě nebude nezávislé a z obecného pohledu optimální.
Příklad 2 – Boj o zakázku
Nějaký záměr, nějaká stavba, nějaký projekt. Na stole leží dva návrhy. Liší se použitými technologiemi, liší se garancemi, pochopitelně se liší cenou. Každá technologie má své výhody a nevýhody. Ani odborníci se neshodnou na tom, které výhody převažují a za jakých okolností. Ani odborníci se neshodnou, zda cena garance je přiměřená.
Za těchto okolností nelze našemu poctivému politikovi/úředníkovi rozhodně podsouvat nekalé záměry při rozhodování, která z nabídek je výhodnější. Vždycky si svoje rozhodnutí zdůvodní. Rozhodl podle nejlepšího vědomí a svědomí. Nehledě na to, že nedávno mu jeden kamarád vysvětlil, proč právě jeho technologie je nejvýhodnější. Ne, nebude svého kamaráda zvýhodňovat. Má za svým rozhodnutím stanovisko autorit. Jeho rozhodování ale nezávislé ani optimální nebude.
Příklad 3 – Boj o pozici
Úřad potřebuje odborného pracovníka pro oblast životního prostředí. Úřad potřebuje odborného pracovníka v sociální oblasti. Peníze jsou jenom na jednoho.
Argumentů, proč zdokonalit ochranu ŽP je spousta. Životní prostředí dozajista strádá. Argumentů, proč zdokonalit sociální služby je spousta. Situace s nepřizpůsobivými začíná doutnat. Je třeba to řešit.
Náš poctivý úředník má jasno. Synovec jeho souseda ukončil VŠ s tématikou ochrany životního prostředí. Onehdy, u příležitosti společného opékání špekáčků se rozhovořil, jak je situace zoufalá. Nikomu nic vyčíst nelze – argumenty jsou přeci nabíledni. Nezávislé rozhodování to ale není.
V příkladech by se dalo pokračovat a čtenář si jistě doplní mnoho dalších a lepších.
Ať tak, či tak, z každé koruny, kterou odevzdáme na daních, se pár desítek haléřů rozkutálí. Když nebudou přímo ukradeny, budou jinak promrhány. Ano, korupce je zločin a je třeba ji takto stíhat. Otázku lze ale položit i jinak: udělá větší škodu zloděj, který ukradne milion, nebo poctivý úředník, který s ambicí na ředitele zeměkoule prošustruje těch milionů sto?
Nemluvě o tom, že celou tu korunu bychom pravděpodobně utratili jinak a z našeho pohledu lépe. Třeba na to dětské hřiště, které se nakonec nerealizovalo. Vidíme tedy, že každá koruna, kterou odevzdáme státu, je utracena špatně nebo přinejmenším neefektivně. Vidíme přitom, že boj proti korupci na tom nic nezmění.
Mohl bych tedy říci - zrušme stát! Ne, nepůjdu zatím tak daleko, i když od příznivců anarchokapitalismu očekávám, že pro takový návrh přinesou spoustu rozumných argumentů. Chci jít jenom tak daleko, abychom si všichni uvědomili, kolik hodnot je takto promrháno. Vždyť stát tímto způsobem utrácí víc peněz, nežli vydělají všichni pracující lidé dohromady! A to musí rozhořčit každého, kdo si vydělává vlastní prací. Státní rozpočet je třeba snížit ne o procenta, ale několikrát.
Autor je členem Republikového výboru strany Svobodných.
